Dum po par letech ...

Mozna jste videli film Cesta. Otec se synem cestuji znicenou zemi, kde nic nezije (hmmm ... nic? Cerstve opadane listy ze stromu, stojici uschle traviny a jine zjevne kratkozijici rostliny ...) asi deset let po katastrofe, ktera to vse zpusobila. Lidi jedi jine lidi, protoze nic jineho k jidlu neni (a co ty rostliny) a zasoby z doby pred katastrofou vetsine z nich dosly.

Prijdou si tak k benzince, otec cuchne k vydejni pistoli, zakrouti hlavou a jdou dal ... s nakupnim kosikem ze supermarketu, nozem a pistoli se dvema naboji se snazi prejit celou Ameriku.
Neozbroji se kusi, ani kopim z tyce a noze. O vyrobe trhavin, nebo naboju ani nemluvim. Nepokusi se zprovoznit nejake auto na drevoplyn (dreva jsou vsude hromady, aut taky ... nakonec nejvetsi problem by po 10ti letech byla baterie - videl bych to na sekacku na travu s alternatorem a nastartovat provazem) ... deset let jdou jen s tim, co maji u sebe. Kdyby tak po ceste zalezli do knihovny ...

Nejsmutnejsi z celeho filmu je nakonec pohled na lidskou neschopnost.