Mam slabost pro vychodonemecka auta v provedeni combi, takze po objeveni inzeratu na Wartburga 1.3 tourist jsem vyrazil na nakup. Proc vlastne, byvse vlastnikem vyrazne lepsiho W353 tourist? Benzin neustale zdrazuje a predelat dvoutakni motor na LPG se mi jevilo jako hloupy napad jednak proto, ze se tyto motory pri provozu na LPG nedostatecne mazou a druhak proto, ze pri 3000 otacek nestiha LPG horet a pri 2000 otacek se dvoutakt spatne vyplachuje, takze by to asi jelo blbe v celem rozsahu otacek.
Stav vozu byl neuveritelny - propadly tlumic, v podlaze otvor, kterym by prolezlo sele, dvre moc nesedely a na cestu jsem dostal varovani, ze kotouce jsou tak sjete, ze jim vypadly brzdove desticky, tak tam dali nove, ktere jsou tlustsi a zatim drzi (kotouce mely 4mm tloustky, minimum je 7mm, nove maji 11mm).Ale vuz mel ceske papiry, coz je maly zazrak.
Po trech letech mel vymemene vsechny podvozkove dily, zavarene nadbytecne otvory a nainstalovane LPG. Tou dobou uz byl vylet do Chorvatska naplanovan. Jeste doslo k vymene rozvodu, instalaci tlakomeru oleje, najeti par tisic km po Cechach ...
Druhy povoz je favorit combi, ktery jsem poprve videl par dni pred cestou ... aspon budeme mit podobne velke motory a nebudeme si navzajem ujizdet.
Poprve v zivote pojedu k mori jinym vozem, nez Trabantem combi. Co si vzit za dily? Nastesti par krabic dilu mam, takze je cpu poruznu do auta.
Cely weekend jsem stravil instalaci 1kW menice na 220V (aby byl caj na cestu a napajeni navigacniho notebooka), 1kW rychlovarne konve, zesilovace, reproduktoru, zasilikonovanim tekouciho stresniho okna (uz bylo zasilikonovane od puvodniho majitele) a rovnanim nahradnich dilu zabalenych v bublinkove folii do prostoru pod nohama ridice a spolujezdce.
Jsa konfrontovan s informaci, ze v celem Rakousku je jen 17 LPG pump, z nichz vetsina zavira okolo ctvrte hodiny odpoledne, zacal jsem resit, zda tam dokazeme dojet. Nadrz ma 32l a natankovat se povede cca 24-27l. Teoreticky by motor na chudsi smes mel hur jet, ale mene zrat. Nekdo psal do nejake diskuse, ze utahl bohatost na LPG o otacku a jezdi levneji, tak by to minimalne na prejezd Rakouska stalo za pokus.
Utahl jsem o otacku a ani nenastartoval. Vratil jsem to o pul otacky a se syticem nastaroval, ale ignoroval plynovy pedal. Po navratu o dalsi ctvrtku uz to slo. Muj oblibeny testovaci kopec jsem vyjel na trojku 70 ... nic moc - pred utazenim to bylo 80 a s dvoutaktem 90. Toto prenastaveni vytvorilo jeden problem. Varan puvodne chcipal na LPG jen studeny (prvnich cca 200-300 metru) nekdy pri rozjezdech. Ted zacal chcipat po zahrati na pracovni teplotu (3-5km) a zustalo mu to az do uplneho prohrati (60km po dalnici).
V case T-7 dni se naskytla vyborna prilezitost pro test spotreby na dlouhe trase. Jeli jsme 140km za kamaradem (tam byla take zapojena svetla pro denni sviceni). Spotreba vysla o 0.15l/100 mensi, nez s puvodnim nastavenim, zato jsme vsak ztratili zadni naraznik, aniz by si toho kdokoliv vsiml. Ale v nove namerene spotrebe nebyla obsazena jedna cesta do prace a asi 2 studene starty navic, jako ve srovnavaci, takze jsem dosahl toho, ze auto vyrazne hur jelo, ale zralo stejne. Firma, co to predelavala byli profici. Logickym resenim bylo prestelovat to zpet a tim se zbavit chcipani.
T-5 dni: Sediva je teorie, zeleny strom zivota ... po pootoceni regulatoru o ctvrt otacky zpet to sice o neco lepe jelo, ale chcipalo stale.
Puvodni idea byla, ze posledni tyden pouze zajedu do servisu nechat zkontrolovat homokinetaky a jinak nebudu s autem delat nic. Misto toho jsmem mel na krku chcipajici vuz bez zadniho narazniku. Ten je sice k nicemu, ale nechtelo se mi to vysvetlovat Rakouskym policajtum.
Do toho bylo samozrejme nutne predat kseft, dozaskolit temporarni obsluhu, zabalit zbozi, dojet pro dalsi, zalit vse. co by neprezilo tyden bez zaliti, zabalit se, vyrobit dve svitilny, natahat mapy, snizit jas podsvetleni meraku tlaku oleje (puvodne je to merak pro nejake kokoty, tunery a mentaly, takze jasne modre sviti a v noci docela silne oslnuje - odpor 2k seriove k podsvetleni to spravil) a udelat hromadu veci nesouvisejicich s odjezdem ... Puvodni plan byl, ze zvladnu 2-3 veci za den (krome prace, spani, jidla a dalsich beznych aktivit), ale na jeden den se mi takovych veci nakupilo 9 a na druhy 8 (ostatni byly o neco lepsi - tak okolo 5). Uz ve stredu vecer jsem na slozitejsi otazky odpovidal hysterickym smichem ...
Kamarad byl vlastnikem stareho, nabouraneho, z jedne strany urezleho narazniku na dvoutaktniho Warana. V pondeli asi v jedenact vecer jsem se u nej po ceste domu stavil a prisroubovali jsme ho. Nesel zavrit kufr - prekazely gumy. Po chvili skakani na narazniku byl zdeformovany tak, aby to zavrit slo.
Druhy den pred cestou do prace jsem vynal z kontejneru u baraku kus polystyrenu, pririzl ho pilkou na zelezo, namazal hnedym silikonem barvy exkrementu a narval do narazniku. Jedna bocni strana byla totiz kompletne urezla. Druhym jsem ho preplatoval zevnitr, stahl izolackou, nacpal do toho silikon a jel pro zbozi a do prace. Idea byla, ze to zabrousim raspli do nejakeho rozumneho tvaru a namazu gumoasfaltem. Kvuli desti k tomu doslo az ve ctvrtek rano (vyrazeli jsme v patek vecer). Take jsem odmastil okraje der na osvetleni SPZtky (ctyrtakt ma osvetleni zvrchu) a nasilikonoval na ne kusy plechu. Druha vrstva gumoasfaltu (prvni castecne oprsela) byla natrena v patek rano.
Rikal jsem si, jestli se mi nepovedlo ochuzenou smesi znicit svicky, takze probehl test se starymi svickami. Jedne se mi povedlo ukroutit vrsek (jen kov). Druha sla blbe ven ... a jeste hur dovnitr, coz vyustilo ve zlomeni porcelanu. Zustala v motoru ze strachu, ze to bude jeste horsi a ujela s nami celych 2450km, nahradni sadu nebylo nutne pouzit. Volnobeh stale nedrzel.
Z vazaciho dratu bylo vytvoreno magicke kolecko a vlozeno mezi bovden plynu a jeho uchyceni (abych to nemusel rozstelovat). Volnobezne otacky vzrostly na cca 1500. Ve ctvrtek se mi podarilo navstivit firmu, kde Warana predelali na LPG (taky nic nestihali), kde jsem se dozvedel, ze volnobeh se steluje jinde. Nastelovani LPG se povedlo hned, ale pak se mechanik zacal hrabat v karburatoru, coz uz se mu tak nedarilo. Odpojil jakysi drat, ktery hazel jiskru (asi vypinaci kontakt volnobehu, ci co. Nemel jsme z toho dobry pocit ...
Vecer probehl test - do prudkeho kopce to na benzin jelo. Nic jineho potreba neni.
Denni svetla byla koupena i s relatkem (celou uzavrenou krabickou s buhvi cim) urcenym k vypnuti dennich svetel pri rozsviceni normalnich. Ta prestala fungovat jeste pred odjezdem. Nastesti tak, ze to slo ovladat vypinacem. Zavzpominal jsem na Ceske rele LUN, jehoz rozpinaci kontakt se jiz tretim rokem bezchybne stara o stejnou vec v mem dvoutaktnim stroji ... a to ten sajzdrek stal asi 600kc ... to je tak, kdyz je clovek debil a tyhle veci kupuje.
V patek v praci se ptal kolega: "cetl jsi ten seznam veci, co mame mit s sebou?". Odpovedi mu byl hystericky smich. Co nemam, nebudu potrebovat. Z definice. Scenka pokracovala o par minut pozdeji: nemam obal na spacak. Obal nepotrebujes. Potrebuju - jinak je to obrovsky. Tak ho vyrobime. To nejde. To uz jsem mel v ruce igelit od sesti lahvi dobre vody, za pomoci izolepy a dvou igelitek vzniklo neco ve tvaru kokonu ...
Ve favoritu nam problikava kontrolka oleje - nevis co s tim? Olej tam je? Jo, toho je tam dost. Tak to bude bud problem s cerpadlem oleje, nebo blby drat od cidla, jako jsem mel ja ...
Skladame se do aut, bereme si vysilacku a vyrazim jako prvni s tim, ze dovedu druhy vuz na D1 mimo centrum. Po chvili se ozyva z vysilacky jakesi chrchlani. Zastavujeme na pumpe, bereme LPG a nejaky benzin (pro sichr ... v ten okamzik se domnivame, ze ho budeme potrebovat nekde okolo Slovinska a ne na Znojemsku).
Hele dojede to? Mas to vzadu hrozne nizko. A ty zvuky ... To jenom couraji zasterku po asfatu, jsou tam unavene pruziny. A nesly by vymenit? Sly - tyhle uz jsou menene ... asi budu muset sehnat nove.
O par kilometru dal opet vysilacka cosi chrchla, zastavujeme. Od vas sly normalne jiskry ... Aby nesly, kdyz jsou na silnici vyjete koleje jako prase a do toho pricny hrbol, na kterem jsme se zhoupli. Koukam pod auto a je zrejme, ze asi 10-12cm pod nadrzi je neco jako lesenarska trubka od tazneho zarizeni. Trubka je odolna, jedeme. Pokud by se probrousila, tak se zavari, ale tak casto skrtat fakt nebudeme.
Vysilacky - jakesi supermarketove hracky na volnych pasmech - se ukazaly byt dosti priserne. Casto jsme si nerozumeli ani na 10 metru, nebo kdyz auta stala vedle sebe na parkovisti. A to se s 5W da na SSB udelat Italie ... aspon kdyby nekdo mel druhe CBcko, kdyz uz nikdo nema operatorske zkousky ...
Druhe auto strida ridice.
Najizdime na D1 a fagocyt nam postupne ujizdi ... nechci trapit motor a zatim nemam paty kvalt. Nekde u Jihlavy se synchronizujeme a mirime na Znojmo. Tam prohodim na pumpe par vet moravsky a potme tankuju ze stojanu, ktery mi obsluha
na poradani zapnula. Prejizdime do Rakouska. Tangogps ukazuje polohu, cestu mam projetou mysi v priblizeni 15 (priblizeni, kde je videt vetsina jmen ulic) ...
Druhe auto prostridalo ridice minimalne 3x.
Je zajimave, jak novy uzivatel dokaze zmast aplikaci zpusobem, ktery by nikoho ani nenapadl. Zrovna na tangogps podle me nejde nic podelat ... trivialni program. Ale behem ctyr dni ho dva ruzni lide (stavar pracujici v CADu a pocitacova graficka) dokazali omylem zmast takovym zpusobem, ze jsem jen koukal.
Nekde pred Hollabrunem prestava ukazovat mapove podklady. Kamarad - Linuxovy programator - si s nim chvili hraje, testuje, ze data na endoparaziticke 64GB flashce jsou pristupna (ostatne odtama hraje i muzika) a pak to vzdava. Az na lodi zjistuji, ze se to nejak povedlo prepnout z openstreetmap na openaerial, ktere nemam natahane. Dalsi cestu haluzime po pameti, cedulich a podle prehistoricke mapy Evropy, kterou jsem asi pred 12ti lety sebral rodicum, kteri uz ji nechteli s tim, ze uz je stara ...
Viden projizdime podle napisu SLO na silnici smerucjicich na Slovinsko ... pochvaliji si, jak dobre je to znacene, netuse, jak budu nadavat o tyden pozdeji.
Loipersdorf nalezame bez problemu a tankujeme plnou LPG. Rakouska obsluha nastesti sdeleni: gaz, ajzenachmotorwagn gryn rozumi, cisla nemecky zvladam.
Nekdy tou dobou se dozvidam, ze Slovinci uz nemaji jen nesmyslnou rocni dalnicni znamku (na nejakych 60km dalnice), ale i tydenni - udelanou umyslne tak, aby si clovek musel koupit jednu na cestu tam a druhou na cestu zpet. Schvalnost.
Na sjezdu 226 za Grazem sjizdime na Mureck a tam prejizdime odbocku. Po vyjezdu z Murecku to otacime a uz ji nalezame na prvni pokus. Prejizdime most a zjistujeme, ze na mape byla cesta rovne, ktera zde neni a cedule moc nepomahaji. Nakonec haluzime pravou stranu a je spravne. Pri zabouchnuti dveri se mi trha tapecirunk ze dveri a nez ho pridelam zpet, fagocyt mizi. Nadavam a zkousim je dojet, nicmene kvalita silnice je takova, ze po chvili cestujicim nevyhovuji zvuky vydavane lesenarskou trubkou v kontaktu s vozovkou, ani smyky zadni napravy, takze to vzdavam, at si trhnou, kdyztak to dojedeme sami.
Po nejake dobe je dojizdime a dal pokracujeme v kolone az do Ptuje. Po ceste se jeste trosku motame v jednom meste, ale sranda musi byt, ne? Mezitim svita. Kamarad si stezuje na to, ze v kapse u bundy rozsedl banan.
V Ptuji se ptam cesky a anglicky na benzince na autoplyn a odpoved je: pravo, na semaforech desno ... jeste, ze jsem si zjistil, ze pravo je rovne a desno doprava. Warana tankujeme v pohode, jenom do fagocyta to nejak netece. Po druhem restartu stojanu to zkousim ja a pomalinku napoustim plnou. Asi maji podelanou detekci plne nadrze.
Pred hranicemi s Chorvatskem rikam, at si vsichni pripravi obcanky, nicmene kamarad ji ma v kufru a nedari se jeji vyloveni zajistit vcas. Tim se na nas soustredi pozornost celniku. Fagocyt projel, ale Waran s vyfukem 5cm nad zemi ne.
Celnik se snazi ptat jestli to neni pretizene. Ja neumim slovinsky, on cesky, ani anglicky, takze se bavime smesi cestiny, slovenstiny, slovinstiny, rustiny (kterou jsem se ucil rok) a polstiny (kterou neumim vubec). Vysvetluji, ze pruziny jsou unavene a spolucestujici tezci.
Vsechno ven ... privazeji stolecek a prochazime zavazadlo po zavazadle. Obleceni, boty, moje krabice s elektronikou ... celnik se pta, jestli jsem radioamater, souhlasim, on rika, ze ma taky neco spolecneho s elektrikou. Napaskovane tranzistory BC547 poznava bez problemu :-). Ukazuji mu svou svitilnu vyrobenou z hnedeho silikonu, 1W luxeonu, hlinikoveho plechu, obalu od CDcka, zaslepky z pocitace a 2/3 batterypacku z notebooka. Pak telefon, ke kteremu je pridelana posledni tretina zmineneho packu. Lithium ION battery, akumulator, LED dioda ... prochazime dalsi zavazadla: kabel, stabilizator, nabijec, plumbum batery (trictvrtekilovy nuz ve stejne tasce, jako desetikilova baterie jsem nepovazoval za nutne ukazovat) ... hadry, boty, spacaky, kosmetika ... Po chvili je kufr prazdny. Co je dole? Naradi a nahradni dily. Oteviram a ukazuji vzorek.
Kouka na bombu, tak rikam: autogaz. Atest? Kamarad chce ukazat na zlutou nalepku LPG na zadnim okne, kde se pise ATEST 8SD, nebo nejaka podobna pitomost, ale radsi ukazuji cesky technicak a v nem "BA95 + LPG", doufaje v pochopeni. Uspesne.
Na ukryty pred prednimi sedackami nastesti neprisli - ne, ze by tam neco bylo, ale vybalovat z igelitu, bublinkove folie a izolacky rozdelovac, civku, starter a dalsich 30 veci a pak to zase vracet zpet by trvalo minimalne hodinu, spis dve.
Jeste si nechava ukazat kapsy (dalsi svitilna, buzola, nuz s kombinackami, klice ...) a pta se na marihuanu a drogy. Vysvetluji: nam drogy nechutnaji, my neradi, my alkohol a caj - naznacuji piti z pullitru. Behem prohlidky se pta jeste asi 3x a pak to vzdava. Nastesti nema problem s kalafunou, jako elektrikar nastesti vi, co to je. Nakones si sahne do kamaradovy kapsy, ve ktere je rozsrackovany banan, coz ho - zda se - netesi.
Kdybych chtel neco provezt, tak to stejne narvu nekam do ramu, nebo do pocitace a nebudu to mit pohozene v zavazadlech ... nebo si o nas mysli, ze jsme debilove?
Chorvatsti celnici uz nastesti nechteji videt cele auto, jenom si me bere bokem a chce videt vsechny veci v kapsach. Sroubky, maticky, svitilny, telefon, nuz, doklady, platebni karty, penize tri statu ... pak si chvili prohlizi moje tricko s pavoukem, ale nekomentuje ho. Taky se pta na marihuanu a drogy, takze opakuji posunkovou akci s alkoholem a cajem.
Ten listecek nesmis ztratit, jinak je za to strasna pokuta. No super ... uz se tesim, ja ztratim cokoliv. Vjizdime na placeny usek. Stavime na prvni benzince, potkavame posadku fagocyta a jedeme na dalsi natankovat LPG. Pak ovsem nanestesti tankujeme LPG naprosto nesmyslne kazdych 80km, protoze nasledujeme fagocyta (a to jsem netankoval na benzinkach, kde LPG nemeli a kde jsme zastavili asi po 30km). Posadka druheho vozu uz vystridala asi 17 ridicu - na to, ze jich tam je 5 je to docela vykon. Ja jsem docela v pohode.
Prsi a jizdni vlastnosti na vode nejsou nic moc. Zeneme se po dalnici kilem, az kilo deset, ale kazde brzdeni je s nadechem zimnich sportu - lyzovani, brusleni, sankovani. Gumy maji asi 7mm vzorku a tezko rict, zda je auto pretizene (jestli ano, tak asi jen o malo), ale unavene pruziny a poklesly zadek odlehcuji predku, coz je neprakticke. Od teto chvile nemuzu auto nikomu predat, ani kdybych chtel. Je mi totiz jasne, ze kdokoliv jiny - bez zkusenosti s bruslenim s Wartburgem - bude muset jet vyrazne pomaleji ... a tech 500 km nedojede, takze mi to casem zase preda. A ja budu unavenejsi, protoze hodinka spanku me spis zabije, nez pomuze. A dojedeme pozdeji a o to to bude horsi ...
Pri vyjezdu z placene dalnice najizdime k nahodnemu zelene sviticimu stanovisti. A tam je jenom dira na platebni kartu. Co ted? Kun mame hromadu a je zhovadilost platit kartou - co pak s temi penezi budeme delat? Takze tu snad nekde bude moznost zaplatit hotove ... ale co se stane, zacnu-li najednou couvat? Mackam tlacitko help a anglicky se ptam jak zaplatit cash. anglickonemecky mi odpovidaji cosi, co Nemciny znala cast posadky dekoduje jako doprava. Dekuji a couvam.
Objizdime Zagreb a pokracujeme na Zadar. Tam mame nalozit desateho cloveka - delame mu taxi do Splitu, coz opravdu dava smysl, uvazim-li, ze prijizdime asi o 6 hodin pozdeji oproti planu. Posadka navrhuje pribrat pateho cloveka uz ted a jet rovnou. Myslim si, ze to je blbost, protoze cloveka navic chceme az na posledni chvili - je to zatizene nadoraz (asi jsem dobre udelal) a navic nenajdeme marinu (stejne jsme bloudili Splitem sami). Meho rozhodnuti za par hodin litujeme.
Na dalnici varime caj v rychlovarce, jedna flaska od okurek genmaichy zmizi za par desitek sekund. Slit se ji povedlo na jedne z mnoha benzinek.
Sjizdime na Zadar ... moje predstava, ze nekde na kraji Zadaru nabereme cloveka a pojedeme pryc se ukazuje byti chybnou. Proc jsme jim nevzali cloveka a neujeli? Ach jo. Nevim, jak dlouho jeste vydrzim ridit. Bloudime Zadarem sem a tam, pak odjizdime do jakesi riti a tam cekame. Bereme si pateho cloveka do auta a odjizdime s tim, ze tam budeme driv a koupime nejake jidlo.
Kus za Zadarem vidim cedulo LPG, tak tam vjizdim, ale neni tam nic. Projizdim asi 100m paralelne se silnici a najizdim zpet. Policejni kontrola stojici na konci najezdu me stavi. Nastesti umi anglicky. You can't go with that. Ukazuje na zadek Warana. It's o.k., we're driving from Prague - Czech. Zamlcuji mu, ze jsem to cele odridil sam. There isn't much things - sleeping bags, some eat, clothes ... but the springs are old. I have asked man, who is repairing this type of car only for 30 years to change them. He hasn't new ones, so changed them, for better he means, but they're almost the same bad. It's hard to get new springs. Co z me priserne anglictiny pochopili a co vzdali nevim, ale vraceji mi doklady a odjizdime. Po 20ti metrech je na druhe strane ta zminovana benzinka, tak tam jedu.
Pres plnou caru ne! Jsou tu ty policajti. Nasrat. Do you have autogas? Ukazuji nekam do riti a moc nechapu o co jde. Vzdavam to, mam najeto teprve 150km od tankovani. Posadka mi brani otocit se pres plnou caru, takze vyjizdim a vracim se k mistu, kde jsem sjel ze silnice pred policejni hlidkou, tak se otacim, mavam hlidce a pokracujeme.
LPG tankujeme o par obci pozdeji. Jebeme se po okrskach, nalivame vodu do konve a nedari se mi ji zapnout. Nemame 220V. Vypinam a zapinam zdroj. nic. Muzika taky nejede, protoze v notebooku dochazeni baterky. Cosi klepe z nektereho z kol.
Obraz mi ujizdi nahoru. Desim se, ze se zabijeme a provadim kompletni selfcheck. Halucinace uz se neopakuji, ale je mi jasne, ze mi po nejakych osmnacti - devatenacti hodinach za volantem bezi countdown. Za par desitek minut to budu muset nekomu predat. Sice neprsi, ale prozmenu je nas v aute pet, takze se to s pretizenym zadkem nechova nejlepe.
Kolega si stezuje na stav sve presezene prdele. Bez muziky, moznosti dochlazovani mozku a caje je to jedina moznost, jak udrzet pozornost. Delam si prdel z jeho prdele a zbytek posadky se mnou. Snad to vydrzi - medici jsou prece dostatecna prasata. Tvrdi, ze za chvili bude mit split prdele ... analni humor dokumentuje dusevni stav posadky.
Cedule na Split obcas vedou do vice smeru, ciselny ukazatel klesa neumerne pomalu v pomeru k poctu ujetych kilometru a lesenarska trubka od tazneho zarizeni obcas optimalizuje povrch mistni hrbolate vozovky. Countdown bezi. Ted bych potreboval aspon 20W zvukoveho vykonu modulovaneho Arch Enemy, nebo podobnou muzikou, ale stravit minimalne ctvrthodinu hledanim 125W 220V zdroje kdesi v hloubi kufru se mi jevi jako horsi varianta, nez to dojet.
Snim o trabantim podvozku ... s tim by se to tu rezalo - kazda zatacka bokem, smyk zadku, piskot gum a usetrenych par milisekund ... ale udelat to s pretizenym Waranem s unavenymi pruzinami - na to nemam koule.
Vjizdime do Splitu a hledame ACI marinu. Vzhledem k tomu, ze notebook nejede a jinak nikdo nic nevi, volim nahodnou navigaci. Motame se mestem, az asi po dvou tunelech objevujeme ceduli na ACI marinu. HURA!!!
Dojizdim podle ceduli ke znacce zakaz vjezdu (jen pro nakladaky - ani nevim, zda v tom okamziku ta dodatkova tabulka byla zakryta nejakym autem, nebo uz jsem ji proste ignoroval), prohlasuji, ze auto je otevrene a ze jdu spat. Ani se neodpasavam a se slovy, at na nakup dojedou druhym autem usinam. Tak tohle bylo natesno.
Po nejake dobe jsem buzen. Horko. Kocovina jako svine. Piju teplou kofolu. Fuj. Po trech opakovani vety ji i rozumim. Pry je asi sest, nebo sedm vecer. Snad. Myslim, ze se po me chce, abych dojel na konec te ulice. Nebo jsem tam nejdriv sel pesky? Nevim. Na dvojku krokem dojizdim na konec ulice. Me reflexy odhaduju jako po deseti pivech, ale tenhle stav nejde nadychat. Krokem je to bezpecne a rychleji me nikdo jet nedonuti.
Uz si nepamatuji, kde jsem stravil vykladani auta ... snad v aute, snad na lodi ... bohove vedi. V kazdem pripade pak v lodi objevuji dost veci, ktere nebyly urceny k vylozeni z auta, coz ale nevadi. Hlavne, ze v aute nezustalo nic duleziteho.
Kamarad objevil nejake misto, kam lze odvezt auto, tak ho tam moje zombie krokem odvazi a asi kilometr a pul dlouha prochazka zpet me parcialne dezombifikuje.
Sedam si na prid lodi. Okolo je silene mnozstvi lodi. Ta nase je asi 370 attoparseku dlouha. Tady nas bude tyden osm? Z toho nam jebne ... ale to je jedno. Je mi nejak vsechno jedno. Okolo nas je les steznu a pred nami kanal siroky tak na lod ... nanestesti ne na delku, ale spis na sirku a kus. To nas odsud vynda jerab, jako jednohubku? Byt to auta, tak bych to snad na dvacet, tricet plnych rejdu vyjel ... tezko rict.
Cas ubiha naprosto neodpovidajici rychlosti. Jsem mimo. Stmiva se.
Proti bliti pry pomaha byt na palube, videt obzor (jak se houpe) a kormidlovat. Dnes se mi blit nechce ...
Kapitanka zjevne vi, jak se lod ovlada a za pomoci drzeni a odstrkavani ruznych okolnich lodi se dostavame ven bez destrukce plaste lodi. Zda se, ze dokonce i bezkontaktne. Sundavame fendry. Ptam se, jak se to ridi a somruji kormidelni kolo.
Cekal jsem, ze to bude jak s pretizenym Waranem na lede, ale setrvacnost je jeste vetsi ... casem si zvykam. Kapitanka hazi do vody fendr se slovy: "muz pres palubu". Uvazuji jak se optimalne otocit. Odkud fouka vitr bud netusim (jedouce na motor), nebo na tuto cast zapominam. Na vyhozeni zachranneho kruhu jsem se umyslne vysral. Nebudeme lovit dve veci misto jedne (stejne jsme lovili). Fendr je bily, takze ho stiham sledovat, GPSku nemam a stejne bych si polohu nezapamatoval. Volim lehke poodjeti - cca 30-40m a otocku. Uvnitr v lodi se vsechno sype, mozna jsem to nemel tak riznout.
Premyslim, jak moc to natocit. Fendr asi prejet muzu, protoze se pod lod nedostane, ale kapitanka chce zjevne ziskat alespon jistou uroven jistoty, ze prezije, pokud spadne pres palubu a prejet cloveka by byl pekne blby napad. Mijim ho cumakem tak o dva metry zleva s tam, ze k nemu snad zadek dotocim. Nedotocim. Zkousim couvat, ale porad je daleko. Dostavam hak, abych ho vylovil, predavam kormidlo a pada mi tam hak - ono si tam neni moc kam stoupnout.
Kamarad tam skace a postupne podava vsechny veci. Predavam rizeni kamaradovi, ktery si to chce taky zkusit. Ze zvracecich duvodu zustavam na palube a probirame co se melo udelat. Tvrdim, ze clovek by ty dva metry doplaval a byl by vyloven. Kapitanka se nepre. Resime, jak zaznamenat polohu na GPSce. Asi po pul hodine se nam to dari. Fakt prakticke. Proc proboha neni GPSka na ovladacim panelu? Nakonec prichazime na to, ze jedna ze tri GPS to umi na 2 stisknuti tlacitka find a zkousim si nastavit, aby me to k tomu mistu navigovalo. Jeste, ze jsme to nepotrebovali.
Navazujeme fendry. Lodni uzel kopiruju z vedlejsiho fendru a asi spravne - drzi.
Doplouvame do nejakeho mestecka na ostrove Brac. Rad bych si nabil notebooka, ale zasuvky jsou v lodi jen dve a to jeste nemecke. Odmontoivavam ze sve prodluzovacky Ceskou koncovku a pridelavam konec napajeciho kabelu od pocitace, ktery mam za timto ucelem s sebou. Nemaje pajky, ani smrstovacky, delam smotane spoje izolovane elektrikarskou izolackou. Ten, kdo mi podepisoval vyhlasku 50 by to videt nemel, ale bezpecne to v ramci planovaneho uziti (nikdo tu neni takovy debil, aby za to tahal) na tyden je.
Kajuta je mala, ale uz jsem spal i v peti lidech v trabantu, takze pohoda. Usinam.
Rano kamarad somruje cigaro a vyrazime na Vis. Druhy den na mori. Budeme plachtit. Zjistuji, ze pristroj, ktery ma ukazovat smer vetru, je ponekud nicemu. Nahoru na raficku proti slunci nevidim a slunecni bryle si pres sve bryle nevezmu. Takze se pozvolna ucim drzet smer podle kompasu a podle toho, co dela gena. Vitr se docela toci, stridame se v rizeni ... co si tak zaplavat?
Schovavam bryle do kajuty a tapu na palubu, pak skacu do vody, za chvili je nas tam asi pulka. Zkousim predplavat lod s motorem na volnobehu a bez plachet. Jde to, ale dre to. Potrebna rychlost cuby se da jentaktak oznacit za odpocinkovou.
Zkousim, jestli se da na lod vylezt bez schudku. Vpravo vzadu se da dosahnout na uchyt oceloveho lana drziciho stezen, pak se da nacpat noha na zadni rantl a se zhoupnutim asi na treti pokus dosahnout na madlo. Jde to. Mam z toho vyrazne lepsi pocit, nez predtim. Kamarad nakonec o neco pozdeji prisel na to, ze se da slapat voda, zvednout dekl a schudky proste sklopit.
Parkujeme v Komize, ale molo je asi o pul metru vys, nez na minulych dvou mistech. Chytam se oceloveho kruhu a splham nahoru. Pak montujeme lavku, pres kterou se asi pulce posadky nechce moc chodit.
Venku kupujeme flasku vina, kamarad somruje cigaro, ja si davam citronovy sladoled a nakonec ochutnavam i lisejnikovy (tedy oznaceni ljesnak a barva hnedozelena vzbuduje predstavu lisejniku, podle obrazku je to liskovy orisek).
Jime v rybi restauraci ... tedy ... ehm ... ja si davam zeleninovou polevku, nebot neznam mnoho veci, ktere bych zkousel jist mene rad, nez rybu, ale ostatni vypadaji spokojene.
Dalsi den uz citronovy sladoled nemaji, zato si vsak vzpominam na jednu konfiguracni drobnost na mem serveru, kterou by bylo vhodne sdelit nekterym lidem, ktere jsem ukecal, aby se mi o nej na ten tyden postarali. Takze by to chtelo internetovou kavarnu ... a taky bych se docela kouknul nahoru na ty hory. Takze si pujcit motorku, protoze pritelkyni se tak daleko a do kopce nebude pesky urcite chtit. A navic uz jsem na skutru se spalovacim motorem nejel asi 15 let a strizlivy nikdy.
Cekam asi pul hodiny pred toaletou (kabinka je tam jen jedna), nakonec to vzdavam. Posleze se dozvidam, ze tam kamarad usnul. Konat tuto potrebu na lodi se mi moc nechce - po ziskani informace, ze tam je takova mala vrtulka a kdo to ucpe, ten to bude rozebirat a cistit.
Kdyz prichazim k lodi, lavka je spadla a visi jen na provazech. Vracim ji zpet, coz me bude cekat jeste asi desetkrat ... krome prenaseni fotaku a dalsich veci pro kolegy z posadky.
Ostatni mezi tim objevuji internetovou kavarnu a pujcovnu motorek v jednom. Chci poslat jediny mail. Posadnim se k pocitaci a wokna. To slo cekat. Ctrl-Esc - jedna ze tri klavesovych zkratek z woken, co si pamatuju - run, firefox ... a nic. Pritelkyne narozdil odemne wokna pouziva, ale k funkci tento stroj nedonutila. Kamarad mezi tim posila svuj mail a tak zkousim jeho stroj. Dochazi mi, ze jsem si mel zaridit nejaky one-time password, ale uz je pozde ... snad nemaji keylogger. Posilam mail a koncim. 5 tchoru neni spatna cena.
Mezitim druhy kamarad obsazuje treti pocitac a hleda geocache. Tam jsou nanestesti take wokna a jak se dozvidam dodatecne - po neuspechu ve snaze vytisknout jednu jedinou GPS souradnici je mu doporuceno zkopirovat ji do wordu a vytisknout z nej, nacez tento microsofti exkrement vychrli asi 150 stranek nesmyslu za 75 kun ... a souradnice se presouva na papir za pomoci tuzky. Prekvapuje me to ... je videt, ze jsem s microsoftiho sveta pryc uz velmi dlouho.
Kupujeme a odesilame par pohledu. Nevim, co na ne psat, tak pisu neco, jako ahoj a ping. Stejne dojdou az v dobe, kdy uz budeme doma.
Koukam se na svuj ridicak, jestli tam mam napsanou malou motorku a zjistuji, ze za A1 mam napsano 150. Co to znamena netusim - mozna mi povolili ridit motorky do 150ccm, protoze uz jsem starej a tlustej (ridicak jsem si menil pred rokem), mozna je to delka vorvaniho penisu v centimetrech, nebo velikost statniho dluhu - tezko rict, ale mistni policajti to taky nebudou vedet. Ptam se, zda-li maji neco vetsiho nez 50ccm, anzto s moji hmotnosti, ve dvou lidech a do mistnich kopcu ... padesatka by trpela.
Za 150 kun dostavam na 3 hodiny (odplout chceme za 2) ctyrtaktne vypadajici stroj a otazku, zda se skutry mam nejake zkusenosti. Nemam, ale vzhledem k tomu, ze jsem neco najezdil na olovene bestii, na kole, ve velorexu a v trabantu, nehlede na to, ze kontrukce variatoru ve skutrech jsem si nedavno prohlizel na netu, rikam, ze ano. Kram nechce startovat. V tom mi ovsem moje zkusenosti nepomahaji. Olovena bestie se "startovala" krokodylkem, ktery privedl napeti na stabilizator napajejici procesor ridici gate osmice FETu, Velorex packou, trabant klickem a skutra jsem tenkrat dostal do ruky snad nastartovaneho ... a navic jsem tenkrat byl na sracky ... a nezletily.
Prohlidka ovladacich prvku mi umoznuje identifikovat jediny mozny cudlik, ale nic to nedela. Nakonec se dozvidam, ze musim drzet brzdu na druhe strane (zabavne je, ze padesatky vyzaduji brzdu na stejne strane jako je cudlik) s informaci, ze prevodovka je automat, coz je mi jedno - radit na motorce umim z Velorexa.
Projizdim se par desitek metru, pak naseda pritelkyne a vyrazime do kopce. Po chvili stroj chcipe. Startuju ho. Chcipe znovu. Nechce. Chvili s tim blbnu. Nejak si domrvuji prave zapesti ... boli bestie - je to tezke, jako krava. Pak si ho bere kamarad a nechava mi sveho. Ten ovsem taky nejede. Vracime se bez motoru do prodejny, ze chceme bud penize, nebo jine motorky. Dostavam padesatku a kamarad skoleni, jak to nakopnout nohou.
Dvoutaktni padesatka rve a tricitkou se skrabeme do kopcu. Kamarad je na motorce sam, tak se chvilemi vraci zpet. Na kopci nalezame BTSku se solarnimi panely a vyhled na Komizu. O chvili pozdeji i rostlinu, kterou pritelkyne identifikuje, jako rozmaryn a kus otrhava do spaget. Vyrazime z kopce do Visu. Motor rve jak trabant ve 130km/h, na tachometru padesatka ... nastesti to brzdi.
Po chvili prejizdime okolo smetiste pripominajiciho zahradu jednoho kamarada, jenom vozy nejsou bakelitove a misto jednoho je lod. Pak dojizdime do Visu. Z vysilacky se ozyva zachrchlani. Zkousime se spojit a pak to vzdavame a otacime zpet do Komize, kde motorky prenechavame kamaradum, aby se take projeli.
Pry odjedeme az v pet - v poledne zavreli a maji papiry od lodi.
Kamarad si stezuje, ze uz jsme na miste dlouho - nepamatuje si od koho uz somroval cigara a od koho jeste ne. Otevira si plechovku s pivem a ja si davam flasku vina. Nemam totiz rad pivo z plechovky a kapitanka je preferuje z bezpecnostnich duvodu pred flaskami.
A co si tak udelat trosku delsi projizdku? Jsem pro. Bezpecne by to byt melo (kapitance verim), takze jsem prokazdou spatnost. Netusim jak moc spatne rozhodnuti to je ... I kdyz otazkou zustava, jestli by mi pomohlo, kdybych tam nechtel.
Vyplouvame navecer, abychom na miste byli s vychodem slunce. Beru si kormidlo - plavba bude dlouha. Jeste kapitance naivne slibuju, ze s ni vydrzim ridit celou noc. Flasku vina jsem sporadal pred par hodinami a citim se byt strizlivy. Policajtum bych asi nadychal - tezko rict. Snazime se krizovat proti vetru, nicmene nez otovime genu, jedeme presne nazpet - vitr se trosku otocil. Stmiva se. Vlny jsou vetsi a vetsi, jak odplouvame dal a dal. Je docela silny vitr a zrychlujeme nekam k osmi uzlum. Vtipkuji o tom, ze pro dosazeni 81% rychlosti svetla budeme 2x tezsi a bude nam plynout cas polovicni rychlosti Zacina to docela nechutne houpat. Rikam si o kinedril a vodu na zapiti. To prvni dostavam to druhe ne. Je hnusny a horky. Je mi hur.
Nemohl bych ridit ja? Ale jo, ja ti to dam a pobliju se. Predavam kormidlo. Pak uz staci jen par set sekund a spagety s rozmarynem konci na zabradlicku, boku lodi a v mori. Nastesti jsem dobre kousal, takze nedochazi k zadnemu faux-pas vyplyvajicimu z propojeni nosni a ustni dutiny v kombinaci s tvarem spagety. Leham si na lavicku. Je zima ...
Po nejake dobe se rozhoduji presunout do podpalubi - v leze je to pry v pohode.
Zde bych si dovolil poznamenat, ze do postele je treba vlezt v botach a v mokre kozene bunde. Tuto informaci jsem nanestesti nemel, takze jsem byl nucen operovat s nekolika igelitovymi sacky (a samotny fakt, ze se jednalo o sacky a ne treba o podlahu a steny kajuty je spise zazrakem, kde slo o desetiny sekundy).
Nekolik hodin lezim a doufam, ze se brzy dostaneme do cile. Rad bych zalepil sacek izolackou, aby se jeho obsah nemohl rozteci po podlaze, ale nedokazu si rozsvitit. Svetlo je moc vysoko a jediny pokus o natazeni se k nemu me presvedcuje, ze to nemam zkouset minimalne do doby, nez ziskam dalsi volny sacek.
Od tohoto okamziku az do konce plavby mam vzdy nejmene jeden sacek v posteli a jeden v kapse u kalhot.
Doufam, ze uz to brzy skonci. Chce se mi na zachod, ale vim, ze by to obnaselo kompletni pobliti kuchyne a zachoda ... mozna i vcetne stropu - zapocitam-li do simulace i pohyb lodi. Dle vypraveni pritelkyne nejsou me obavy liche. Povedlo se ji ohodit tri steny a podlahu. A to si jeste na zacatku stolu rikala, ze to je v pohode a ze si to jen namlouva. O krok dal si rikala, ze je dobre, ze jde zrovna na hajzl. Po vkroceni do one mistnosti - jeste pred rozsvicenim, se lod zhoupla, dvere se zabouchly a vse bylo pozvraceno.
Mocovy mechyr vytrenovany konzumaci enormniho mnozstvi caje a lenosti vstat od pocitace nakonec nastesti odolava. Po nekolika hodinach boje s mechyrem se meni otacky motoru. Couvame, zastavujeme ... jsme na bojce.
Jdu nekulturne vykonat potrebu na palubu, nebot kulturni varianta by obnasela znacne nekulturni bonus. Venku je mlha - casovani cesty na vychod slunce se ukazalo byt zbytecne.
Prichazi pochopeni, ze jsem prohral. Lod je na bojce a houpe se jen o malo mene, nez pri plavbe. Temer 2/3 posadky odjizdi nadvakrat na clunu na ostrov. Jako v projektu Apollo. Tohle je moje Apollo 13. Leham si na lavicku, balim se do prikryvky a doufam ... na vylodeni nemam dostatek sil.
Okolo proplouva jakasi lod s Polskou vlajkou. Snazi se zakotvit na vedlejsich bojkach, pak to vzdava a odplouva.
Navrat posadky na lod je mnohem dramatictejsi, nez odjezd. Priboj je koupe i s elektronikou a poruznu jim znemoznuje vypluti. Nakonec je komplet mokra posadka na palube. Davam si treti dousek vody na bojce ... musim koncit - mocak musi vydrzet cestu zpet. Konecne vyrazime ... pred nami je asi 12 hodin cesty na Lastovo.
Behem cesty spadne muj asus eee z kapitanskeho stolecku na zem, ale kupodivu to preziva. Zajimavy kus hw - prezije tohle, ale neprezije mnohem decentnnejsi veci. Uz jsem se v nem hrabal pajkou dostkrat ...
Odpoledne - ctvrty den na mori - priplouvame na Lastovo.
Po dosazeni cile vylezam na molo a uzivam si, ze se temer nehoupe. Ma moc ma barvu velmi silneho cerneho caje, na coz nejsem - jakozto tvor pijici asi 10l tekutin denne - vubec zvykly. Doufam, ze to preziji me ledviny.
Jdu do restaurace ... spise jako doprovod - na jakekoliv jidlo nemam ani pomysleni, i kdyz jsem nejedl uz den. Spise ze slusnosti si objednavam zeleny caj. Kamarad ma cerny caj ... pritelkyne steak ... vyber ostatnich veci byl ponekud komplikovanejsi, nebot polovinu jidleniho listku nemaji. Pritelkyne si z nabidky steaku = steak a steak s peprovou omnackou = vybira ten s peprovou omackou. Za 5 minut prichazi obsluha s tim, ze peprovou omacku nemaji ...
Caj je odporny a slany. Je mi to jedno - mam ho pred sebou jako magicky token, abych v restauraci nesedel bez niceho. Token za 6 malych selem. Pritelkyne dostava kysely steak a narozdil odemne ma silu reklamovat caj. Dozvidame se, ze jim takova voda normalne tece z vodovodu. Vyrazim za kapitankou s varovanim, at nenapousti nadrze. Ochutnavame vodu a je normalni (stejne, jako druhy den ve sprse). Kecy.
Vecer snim okurku.
Nefunguje sprcha - netece voda. Taky nejde elektrika, netece voda na molu ... asi docela schopne misto. Koupu se v mori, konzumuji polovinu tvrdeho rohliku jeste z Cech a zjistuji, ze sprcha jiz funguje.
Preplouvame na ostrov Korcula do mesta Vela Luka. Plavbu travim v leze v kajute. Zkousim 2 kinedrily, ale nefunguji. Zapojuji pritelkyni 125W 220V zdroj do 12V olovene baterky, kterou mam s sebou k provozovani notebooku. Pri tom houpani se dokaze divat na film, coz je daleko za hranicemi mych zaludecnich moznosti.
Vecer bych si rad nabil LiIONku v telefonu a tuzkovky do fotaku, ale zjistuji, ze nabijecka nechodi. Ach jo. Nakonec nemusim bastlit nic z drzaku a odporu (ackoliv s sebou mam oboji) a strkam baterky do pujcene nabijecky. LiIONy maji smulu - v nabijecce na tuzky, nebo s odporem by s nimi sla maximalne zapalit lod.
V hospode si davam zeleninovy salat. Necitim hlad.
Na molu je mapka okoli, kde zminuji jeskyni. Zda se, ze docela blizko. Vyrazime kamsi, vedeni kompasem a GPSkou, ktera nema mistni mapy. Stoupame do kopce. Kamarad kulha z blbnuti minulou noc - pry se nekde k ranu prodirali krovim. 1W luxeon zvlada v pohode osvetlovat cestu. Opoustime mesto a po kamenite polni ceste se dostavame ... prekvapeni ... na kraj mesta k mori. Kulhajici kamarad nas chce opustit a zaroven nalezame sipky smerujici na jeskyni. Doprovazime ho k lodi a zkousime druhy pokus. Nahodne odbocujeme a bavime se o tom, zda-li je vetsi pruser udelat nekomu operaci rizenou po vysilacce, nebo ne, kdyz je skupinka lidi odriznuta kdesi v Gronsku, Antarktide, nebo na podobnem miste.
Casem - k nasemu velkemu prekvapeni - dochazime k jeskyni. Je to mala dira a velka vetsina je ji videt od vchodu. Mala v tomto kontextu znamena, ze ma hloubku zhruba stejnou, jako sirku vchodu - ne, ze by se do ni neveslo peknych par nakladaku, serveroven, nebo rodinnych domku. Vstup je oploceny a za nim je videt cedule tvrdici, ze misto bylo osidleno od zza roku 15000 pred nastim letopoctem. Ctu to anglicky, nacez zjistuji, ze o metr a pul vedle je to i cesky.
Napad, ze to prelezeme na sebe nenechava dlouho cekat. Ja jsem vsak liny a vycerpany ctyrdennim pustem, tak navrhuji plotem prolezt. To nejde. Hmm ... a co tady? Tam se nevejdes. Kapitanka nevaha a je v jeskyni driv, nez stiham k prulezu vubec dojit. Nakonec tam lezeme vsichni. Uvnitr rostou dva fikovniky, ve strope je dira a v zadni spodni casti zjevne probihaji nejake archeologicke vykopavky. Tam nelezu a ostatni nastesti take ne. Z cedule se dozvidame, ze ve meste je nejake kulturni centrum, muzeum, nebo neco takoveho a rozhodujeme se to misto navstivit.
Zpet se vracime jinudy a podle GPSky zjistujeme, ze jsme nachodili asi 11km. Prochazka mi docela pomohla.
Rano se dari nakoupit hromadu cerstvych ryb ... behem kuchani se dozvidam, kdeze ma ryba ritni otvor ... co kdybych to nekdy potreboval, ze?
Ryby se kuchaji, podlaha je pak umyta morskou vodou, ktera se i s rybi prichuti trosku dostava do nekterych kajut. Davam si dalsi pulku rohliku a jeden strouzek citronu v cukru. Je to ctvrty den meho temer pustu.
Nachazime v jeskyni zminene muzeum, ktere obsahuje artefakty zajimave i absurdni. Kostru ditete ve vitrine komentuji slovy: "tezka doba, tenkrat lidi nemali ani na velkou kostru" ...
Dalsi preplavba - tentokrat na Palmizanu hned vedle Hvaru. Prichazim na funkcni kombinaci leku a alkoholu. Moje poprve v zivote. Zapijim dva kinedrily rumem. Funguje to. Konecne.
Pred vyplutim si zkousim manevrovat v zatoce a je to docela super. Couvam zadkem k molu ... kdyby vedle nas byla lod, tak jsme meli problem, ale o molo jsem nas nerozbil a domnivam se, ze by lod sla v pohode privazat. Pak vyzvedavame kamarada na konci mola a to uz je trosku horsi. Kapitanka rika, at jedu dal od mola a ze me na molo snese vitr. Najizdim si tak metr od mola ... nebo se o to alespon snazim. Na strane jsou fendry, zpomaluji na minimum ... vsechno vypada nadejne ... kamarad naskakuje a lod dre bokem o molo. Nastesti je konec mola kratky. Zoufale premyslim co s tim. Kormidlo doprava a motor dopredu odlehci zadku, ale nabodne predek, kormidlo opacne rozpare zadek, co to udela na zpatecku si netroufam hadat s takovou presnosti, ale silne se obavam, ze identicke prusery jenom v opacnem poradi. Rozdilova rychlost je minimalni, zvuk dost neprijemny ... drzim kormidlo rovne, bojim se sahnout na motor a odpoutavame se od mola. Pry se vyroloval fendr. Ptam se kapitanky co s tim a jen krci rameny ... to by chtelo bocni propellery. To je mi jasne - mit je, tak jsem nevahal ... zjevne jsem to zeslonil uz pred timto manevrem a v okamziku kolize uz neslo delat nic :-(. Nastesti je to jenom povrchovy slic a snad to bude v pohode. Pred tou kolizi jsem z toho mel docela dobry pocit. Pak si zkousi pristat kamarad.
Cestou se koupeme v mori a zkousime tahani na lane. Pet lidi visicich za lodi ji vyrazne hydrodynamicky brzdi. Zkousime plout na privazane matraci, pak zkousim viset na lane. Jsem uprostred, za mnou je kolega a je to v pohode, jenom se mi voda snazi svleknout plavky, coz resim tak, ze mam jednu nohu pres lano napinane hydrodynamickym odporem kamarada na konci. Povzbuzujeme posadku ke zvyseni rychlosti. Tusim, ze jsme nakonec jeli asi 3, nebo 4 uzle.
Pak zkousim druhe lano, kde jsem sam. Po chvili nalezam prvni problem. Za mnou uz nikdo neni, takze na nesvleknuti plavek musim skrcit nohy. Tim se hydrodynamicky dostavam niz a s rostouci rychlosti se mi casteji a casteji stava, ze jsem zalit vodou. Mohl bych se pustit, ale to by se pro me museli vracet, tak se snazim po lane dostat bliz k lodi, coz je ale znacne obtizne. Hydrodynamicke sily jsou znacne a jednou rukou se udrzim, ale nepritahnu. Pak to vzdavam a volam na kolegu na druhem lane "stoooop", aby to forwardoval na lod, pokud by to tam neslyseli. Po ctvrtem nebo patem stop lod zpomaluje. Prelezam bliz k lodi a pak zastavuje. Bylo to fajn, ale staci mi to.
Nekdy v mezicase dochazi k ulomeni jedne tretiny rozkladaciho stolu. Zjevne uz byl opravovan. Navrhuji koupit v zelezarstvi vetsi srouby, nebo tam nacpat vedle zavitu sirky a ty nejlepe zalepit a teprve do toho zastoubovat srouby. Tato moznost opravy je odmitnuta, nebot je - pochopena jako naraficeni stolu do jako-opraveneho stavu. Jakoby nebyl drevotriskovy. Myslim, ze sroub v zalepenych sirkach rovnobeznych se sroubem bude drzet lepe, nez v puvodnim materialu, ale proc bych se hadal.
Vecer se smazi ryby a dela se masivni rybi vecere. Jim kousek rajcete a okurku.
V marine nabijim olovenou baterku zdrojem konstantniho napeti. Zadam vsechny, aby o to moc nezakopavali (lodicka je dost mala) a pokud se jim to povede a bude se jim zdat, ze je neco spatne, aby to odpojili i od baterie i ze site.
Pak vyrazime na pevninu. Pritelkyni prichazeji nejake sms a i kdyz neni zarucene, zda odpovedi dojdou do cile za 5 minut, nebo za 2 mesice, chce na ne odpovedet hned. Asi aby na to nemusela myslet. Sedime na betonu u more vedle restaurace. Ostatni se vyraceji nekam k restauraci, nicmene tam jiz po par minutach nejsou. Nikdo nerekl kam jdou. Pritelkyne se je snazi obtelefonovavat, ale neuspesne.
V restauraci nam odmitaji dat piti, ze jedine jidlo, tak jdeme do jine. Jsou tam asi ctyri. Tam si davam zeleninovy salat. Dokonce riskuji i par oliv.
K snidani delam vajickovy humac - po predesle kuchyni docela zmena. Pritelkyne narozdil odemne umi varit :-) ale mala kuchynka s hromadou spinaveho nadobi ji temer po tydnu uz moc nelaka. Par kamaradu ochutnava a vsichni stale ziji, takze to hodnotim jako uspech.
Recept je jednoduchy:
Vezmete nejakou zeleninu - treba mrkev, cibuli, brambory od vcera - co je. Nakrajejte ji a dejte ji na panev. Doporucuje se nejaky pozivatelny olej, na octe se to smazi blbe.
Mezitim otevirejte konzevy se sterilovanou zeleninou (hrasek, kukurice, brokolice - co je), hledejte mrazenou zeleninu, nebo koreni. Az bude v panvi zeleniny dost (zeleniny neni nikdy dost) pridejte nahodne mnozstvi vajec a poradnou davku paliveho koreni.
Behem smazeni michejte, at se to zespodu tolik nepripali.
Servirujeme s horcici, kecupem, pecivem (tri dbny stara tvrda houska staci) a lzici.
Po snidani se vyrazime koupat. Nafukovaci nesmysl exploduje, zkousim snorchlovat s pujcenym snorchlem, ale nekudy se mi porad dostava voda do sani. Nakonec lezim na reziduu nafukovacky (voda je mnohem slanejsi, nez v Polsku, nebo Amstru a ja mnohem tlustsi, takze me v pohode unese) a s potapecskymi brylemi se snazim koukat pod hladinu, coz se vzhledem k mym dioptriim setkava jen s parcialnim uspechem. Zato se mi ale dari spalit si zada.
Po case tam vyrazime znovu - na prochazku - a po ceste nachazime nadherneho pavouciho samce s cervenym abdomenem. Fotime ho asi 50x ze vsech moznych uhlu. Doufam, ze alespon nejaka fotka vyjde. Po ceste zpet trhame kus rozmarynu a resime, zda-li to zkousnou celnici. Dohadujeme se, ze pokud by jim hrabalo, rekneme, ze jsme to koreni koupili na trhu a dame ho mezi jidlo.
Dozvidam se, ze ve Splitu jsme meli byt uz dneska odpoledne v pet. Kapitanka s kamaradem tam chteji volat. Pote, co nalezli cislo se kapitanka pta, jak na telefonu vytocit plus. Doporucuji misto plusu dve nuly, ale kamarad rika, ze to neni obecne platne reseni a ze se na mobilu ten plus da nekde ulovit. Ptam se jak se obecne vola z vytaceciho telefonu ... pry ma clovek smulu. Dve nuly funguji pry jen v nekterych zemich.
Nakonec to ukecavaji jen na devatou vecer, i kdyz puvodni plan byla sedma rano druhy den. Pry bude priserne hnusne a ma foukat asi padesat uzlu, coz je 25 m/s.
Zitra uz jedeme domu. A to me jeste chteji vzbudit pred osmou a nechat me ridit. Varim caj, abych mel dostatek kofeinu. Kamarad si chce zkusit ctyrtaktniho Warana, takze se domlouvame, ze prvnich par hodin bude ridit on, coz mi v danych hodinach vyhovuje. Mezi tim se pripravuje obrovska hromada bramboraku. Koncim s 6l genmaichy v PETflaskach, ktere schovavam do skrinky v kajute. Za jizdy neuvarime, protoze odesel zdroj v aute, takze se z hlediska dojeti domu jedna o kritickou surovinu.
Vyplouvame, davam si dva kinedrily, rum a preziram se bramboraku. Jsou super. A k nim je vyborna zeleninova omacka. Konecne se muzu najist a nepozvracet se. Vylet zacina byt cim dal tim lepsi ... skoda, ze je to posledni den.
Slysim divny zvuk ... jako kdyz clovek bouchne do maleho kompaktniho kovoveho dilu a ten rezonuje. Kamarad se kouka udivene. V ruce ma ousko od hrnecku. Obsah hrneceku chtel vylit do more, ale skoncil tam cely hrnecek. [fotku]
Pak si hrajeme s olpc a komentujeme jeho design, softwarovy a hardwarovy navhrh. Display to ma pekny ...
Nahle se u lodi objevuji delfini. Chcipame motor, abychom je neznechutili a sledujeme je. Kamarad nakonec skace do vody a snazi se k nim doplavat, ale zjevne nemaji naladu. Clovek delfina nedoplave, to spis dobehne Wartburga.
Za rybarskou lodi se nema projizdet pro pripad, ze by tahla site. Mistni rybar nam ale nedava na vybranou. Kombinace jeho debilni zmeny kursu, rychlosti a poloh okolnich lodi a pozadavek na bezkoliznost determinuje nase moznosti. Nastesti bud site nemel, nebo alespon nezablokovaly nas sroub.
Dojizdeime do Splitu k benzinkce pro lode. Nejaka drevena lod tam tankuje asi pul hodiny. Pry maji zavirat v devet. Nastesti nas ve ctvrt na deset vezmou. Do lodi tece 40l nafty ackoliv kapitanka pocitala maximalne s par litry. Asi minule posadky nenatankovaly.
Vecer sedime ve Splitu na lodi, pijeme rum a kecame. Prichazime na to, ze netusime, zda arsloch je jenom otvor, nebo i sval sverace. Okolo jde po molu nejaky clovek. Kamarad se pta, zda-li umi nemecky. A little. Ta to nic, my tu vedeme takovou lingvisticko-filosofickou debatu. Ask me. Nakonec se dozvidame, ze je z Vidne :-) a take, ze arsvic je vtip o prdeli. Cigara nema, prestal kourit pred pul rokem. Nabizim mu rum Captain Morgan, se slovy I like it si dava loka. Ptam se kamarada, odkud ma takovou anglickou slovni zasobu - pry existuje grindcorova kapela s nazvem Destructive Explosion of Anal Garland.
Pak vyrazime do mesta nekam posedet. Nachazime italskou holovinarnu, kde nemaji litrovku vina ... nakonec nalezaji jednu plnou a jednu napul vypitou flasku black wine. Bavime se s nimi anglicky, francouzsky, cesky ... jak to jde. Po vypiti vseho vina se vracime na lod.
Rano jsem buzen v nejaky nehumanni priserny cas. Snazim se obleknout a vylezt ven, abych neprekazel. Tam prsi a na molu stoji voziky s vecmi. Vkladam tam svou tasku s casti veci a ptam se po caji. Jaky caj? Byl ve skrini v kajute ... aha ... on nebyl tyden stary? Kde je? Vylity :-(. Pritelkyne si odemne bere zbytecek caje, ze jde jeste uvarit. Ale to ani zdaleka nestaci. Lod predavame za chvili a i kdybychom tu sehnali dalsi listi, tak po ceste neni zadna sance, jak navarit.
Leham si na mokry beton. Koncim. V tomhle stavu bez caje nemam sanci ujet temer 1200km. Tohle je v prdeli, ta cesta skonci blbe.
Po nedefinovane dobe jsem pozadan, abych si lehl jinam. Cinim tak. Stale prsi. Muj mozek se riti vpred, jako mrtvy hlemyzd plny mrtvolnych cervu. Mozna o neco pomaleji.
Po dalsim nedefinovanem casovem useku me napada, ze kapitanka mela nejaky redbull. Nikdy jsem to nepil, preferuju caj. Navic mi byl vzdy nabidnut po par hodinach za volantem, kdyz jsem musel dojet a nemohl jsem riskovat, ze to se mnou udela neco neocekavaneho.
Ptam se po penezence s kunami s tim, ze pujdu koupit redbull. Pry je to zbytecne, nejaky mame. Beru si ho. Je odporny jak prdel, ale snad v tom bude nejaky kofein. Muj prvni redbull v zivote a blil bych.
Po case vyrazim pro auto. Prsi. Jsem komplet promoceny, ale je mi to jedno. Steluji veci pod haubnou do puvodniho stavu. Na prednim skle je jakasi sracka. Sterace ji neutrou. Opatrne a pomalicku se vracim do mariny. Auto kope do brzdy, jako by melo ABS.
Kupuju dva redbully. Kdyz se vracim, ostatni uz nakladaji do kufru. Ten kufr byl zamceny. Promin, ja si nevsiml. Nakladame veci. Prsi. Fagocyt se nekolik minut snazi nastartovat. Nakonec se mu to dari. Rikam, ze na prvni benzince zastavime pod striskou, vyheveruju vsechna 4 kola a protocim si je. Jsem kreten, nebot to nakonec neudelam.
Misto nejtezsiho clena posadky bereme jednoho z lehcich, cimz se nam rozbiji peclive sestaveni posadek na metalovou a nemetalovou.
Absurdita situace a beznadej dostupuje vrcholu. nejde o to dojet domu, ale do cech. Nebo aspon do Schengenu. Nebo aspon par kilometru odsud ... Mou prehistorickou mapu Evropy si berou do druheho auta. Dostavame vysilacku a v 10 rano nakonec vyrazime. Lod se pry povedlo predat bez problemu.
Zvuky ozyvajici se z vysilacek na par metru jsou temer nedekodovatelne. Bavime se myslenkou, co by udelalo druhe auto po oznameni "Zapnete warpove motory", nebo "synchronni masturbatory pracuji na polovicni vykon". Zabocilo by doleva? Doprava? I kdyz v ten okamzik by me neprekvapilo ani, kdyby se postavilo na zadni a pokusilo dostat na orbitu. Netankovali nahodou na posledni benzince tisic litru asymetrickeho dimethylhydrazinu? Nakonec od experimentu upoustime. Klepajici lozisko a kopajici brzda jsou dostatecne adrenalinove. Navic neni nic videt v zrcatkach a sterace nestihaji. Chtelo by to couvaci kameru.
Na benzince se snazim omyt predni sklo lihem, ale nejde to. Toluen, ani jine redidlo s sebou nemam. Vsichni se koukaji tak, ze ocekavam spoustu kecu, kdybych ted v desti zacal vykladat vsechny veci z kufru, abych se dostal k heveru a pak saskoval pul hodiny s heverem. Nemam sil se s kymkoliv hadat ... bez caje ... rano ... zniceny ... mokry. Seru na to, pojedeme osmdesat a snad to to lozisko da. Prave jsem ucinil nejkretenstejsi rozhodnuti z cele dovolene.
Prevlekam se v aute z mokrych kalhot, slipu, kozene bundy a tricka do plavek (trenyrek) spinaveho tricka. Vedle jdou nejakci Chorvati. Snad je to moc nepohorsi. Soudruzi prinasime vam porno Vasravske smlouvy. Vzpominam si na Rusky tyden od Ringo Cecha.
Nemetalovy kamarad chce decentnejsi muziku. Muj stav se postupne zlepsuje, takze se nebranim. 125W zdroj zvlada napajet notebooka. Prichazime na to, ze pomalejsi metal je treba Anaal Natrakh v polovicni rychlosti, ale aktualne hraje notebook s wokny, takze experiment nechavame az na mplayer.
Vymotavame se ze Splitu, jedeme druzi a neprekracujeme 80km/h. Vidime cedule na Zadar (nebo to byl Zagreb? uz nevim), takze jedeme dobre. Nahle se z vysilacky ozyva: "otacime se", fagocyt sjizdi na sjezdu a nahore se snazi otocit zpet na sjezd. Stahuji okno a rvu jak na koncerte, kdyz se snazim prervat aparaturu: "stuj", "stahni okno", "zastav" ... po chvili se otevira okno. Tudy se dostanete na dalnici v protismeru. Chtete se zabit? Berou to pres mostik a najizdi na cestu zpet. Po chvili se vracime na kruhak a zjistuji, ze na nem jsou dve stejne odbocky. Zjevne je jedna po dalnici a druha ne.
Stale prsi. Je hnusne. Jedeme 80 kvuli kolu. Puvodne jsme chteli nakoupit nejaka vina, ale nepresvedcila nas ... a je hnusne, takze se nam nechce z aut.
U jedne z poslednich benzinek v Chorvatsku stavime. Vypada to, ze dokazeme dojet do Schengenu. Chceme se aspon najist. Radsi bych neco lepsiho. Zaujal me Grah s klobasom. V anglictine se pise beans, ale me je nakonec jedno, jestli jsou fazole chorvatsky grach, nebo jestli to pisatel blbe prelozil a je to hrasek. Mam rad oboji. Jdu navstivit toaletu. Po jejim shlednuti se nakonec zdrzim jen na malou potrebu. Hromada papiru na zemi, vsechno hnusne, tady se mi posedet nechce.
Dostavam misku fazoli v dost odporne omacce s par kolecky jakesi vylevnene klobasy a velkym mnozstvim kusu flaxy. Libove aby v tom clovek hledal s lupou, v jednom kusu je i jakasi kost. Z rozmeru kosti usuzuji, ze jim minimalne jezevcika, spise neco vetsiho. Chut pokrmu na me udelala takovy dojem, ze ho davam ochutnant pritelkyni s komentarem, ze tak hnusne fazole nevarim ani ja (recept: vyklopte konzervu do misky, pridejte protlak, chilli a nechte par fazoli explodovat v mikrovlnce ...). Po chvili poskytoveni komentaru k jidlu si zacina stezovat kamarad, ze mu nevadi, kdyz se bavime o nechutnostech, ale nanestesti ma to same ... Prestavam s komentari a flaxy sypu na talirek. Pak odchazim posedet na toaletu a komentarem, ze dysko smi obsluha dostat jen pres mou mrtvolu. Tyto souradnice doufam umozni vsem ctenarum najist se kdekoliv jinde: 46°04′0.70″N 15°55′13.72″E.
Jeste kupujeme nekolik cocacol (kvuli kofeinu), nejakou zlutou limonadu a susenky na cestu. Domlouvame se, ze si asi koupime tu nesmyslnou tydenni znamku na 80km Slovinskych dalnic, protoze chceme setrit to kolo.
Celnikum davame vsechny 4 doklady a v pohode projizdime obe hranice.
Hura, jsme v Schengenu!
Prvni stanoviste, kde by meli prodavat znamky - par metru za hranici - je zavrene. Benzinka taky. Jeste je den. Narazime na ceduli Vigneta 9000m - vypada to jako prodejna. Dalsi benzinka zavrena. Pak uz zacina dalnice, ujeli jsme asi 10km a prodejna nikde. Ze jsou Slovinci kokoti, kteri delaji vsechno naschval, s tim uz jsem se smiril (ani netusim, jestli nasi kokoti prodavaji nejakou desetidenni dalnicni znamku, nebo zda mame jen rocni a tydenni, jako oni). Ale ze jsou takovi kokoti, ze tu blbou znamku nejsou ani schopni prodat, kdyz ji clovek chce, to uz me rozsekalo. Oznamujeme to druhemu autu vysilackou a vyrazime za nimi do Ptuje. Potrebuju natankovat LPG.
Minule jsme se v Ptuji doptali, ted to tak uspesne nebylo. Clovek na benzince nas posila nekam na kruhak, doprava, na kruhak, rovne a tam uz to pry je. Je to presne zpatky a tam je asi dvestemetrova spojka ke tretimu kruhaku, jinak nic. Ztracime druhe auto ... vzdavame to, bud bude dalsi benzinka, nebo pojedeme kus na benzin. Za pomoci openstreetmap se vymotavame ven z Ptuje. Pritelkyne usina. Po case me zacina rusit cyklicke blikani displaye ee. Co se ten kram zblaznil? Zaklapim display a pokracuji po pameti. Kram se nezblaznil ... je to horsi.
Casem se ee vypina. Zjistuju ze i LEDka na napajeci pulsuje. Napul nam odesel druhy 220V zdroj (viz. poznamka pod textem). Ja se z toho uz zblaznim. Muzeme to provozovat tak, ze to ee vzdycky sleepneme a ono se trochu dobije ... to pujde. Nemam pravdu.
Projizdime Rakouskem, najizdime na dalnici a teprve tam si vzpominam, ze jiz pri ceste tam jsem ji komentoval, jako analog nasi D1. Chudak lozisko, snad vydrzi. Grazem projizdime v pohode. D1 pokracuje.
Prichazi zuzeny usek, za mnou nakladak, nahle zacinaji byt zvuky jdouci z praveho zadniho kola silenejsi a silenejsi. Zpomaluji, nakladak troubi, davam vsechny ctyri, chtelo by to odstavny. Po par set metrech tam kratky odstavny pruh je. Zastavuji. Jdeme se podivat na to prave zadni kolo (na lokalizaci zavady podle zvukovych projevu se shodujeme jednomyslne). Pritelkyne posila sms druhemu autu. K memu prekvapeni dochazi odpoved v realnem case (v kratkem obdobi, kdy jsem se to snazil pouzivat jsem dosahl rekordu v doruceni 2 mesice a nekolik hodin bylo zcela beznych, takze bych radsi volal, ale prislo mi, ze nam asi stejne nemaji jak pomoci). Vyndavam z kufru veci, beru si hever a spinave, ale suche kalhoty a protoze pasek je v mokrych nekde na podlaze auta, svazuji si dve poutka vepredu modrym plastikovym provazkem, aby mi nepadaly.
Povoluji kolo a heveruji auto nahoru. Buben jde dolu sam ... tocim nabojem a vsechno jde krasne. Zadne krychlickove lozisko, zadne vyoseni ... nechapu. Vracim tam kolo, vyhazuji hever a zkousim povolit stredovaou matici. Chvili stojim na gole ja, chvili kamarad ... nic. Vzdavam to. Tady nemuze byt chyba ... ale co ted?
Co tak zkusit zatocit levym zadnim? Nevericne koukam na kolo, kde jsou tri povolene matky. Na ctvrtou si musim vzit klic, ale staci zabrat ukazovackem. Buben dolu nejde, kolo se taky toci dobre ... utahuji matky. Povolene matky 80km po vymene kol (kdyz byly po 30km znovu utahovane) uz jsem videl. 5000km ne. Nechapu to, zato uz ale vim, ze jsem kreten a mel jsem ve Splitu to auto vyheverovat a kouknout. Na tohle bych musel prijit. Dokonce mam pocit, ze jsem kola i okukoval, ale s klicem jsem na ne nesel.
Dotahuji matky, sklizime veci, couvam na zacatek odpocivadla a zkousim se co nejrychleji rozjet a zase zabrzdit. Nic nemlati. Informujeme druhou skupinu, ze jsme opravili. Znovu couvam, cekam az za mnou nic nebude a vyrazime. Davam si dalsi redbull.
Do Loipersdorfu dojizdime v pohode na LPG. Tusim 310 km od Chorvatske benzinky. Padaji mi kalhoty a dojem santusaka dokresluje to, ze nenachazim v penezence dost eur, ackoliv kun a korun je tam dostatek. Vysvetluji, ze si jdu pro another money a vracim se do auta vysomrovat penezenku od pritelkyne. Zajimave je, ze pri pocitani penez po akci tam bylo jeste 25 Eur ...
Je to super, kolo neklepe, muzeme to hnat 110, za chvili jsme ve Vidni - to je skoro doma - a nemuseli jsme jet na benzin. Ach ta naivita.
Pred Vidni se opet vypina pocitac a nedari se nahodit. Na post navigatora useda kamarad programator a ja ho naviguji jak vyndat z ee baterku i zdroj a vratit vse zpet, aby ten kram nebehl.
Totiz neco pres rok mam Asus eee 901. Je to smejd. Udelali ho stupidni bezolovnatou pajkou, takze uz jsem v nem opravoval tlacitka touchpadu, ctecku karet a snad jeste neco. Je na nem nejaka betaverze predminuleho opensuse, kterou porad nemam cas nahradit necim rozumnejsim ... ale vicemene to funguje. Tak jednou za mesic az tri se nevzbudi ze sleepu (sleepuju ho minimalne 2x denne, klidne i 10-20x), odchazi audio konektor, ale co by clovek chtel za ty prachy. Jeho nasledovnik s procesorem ARM uz lezi doma na stole ...
Kdyz se ta vec nechce vzbudit, skonci nekde v pulce - sviti pulka svetylek a ignoruje vsechny klavesy vcetne vypinaci. Pak je nutne vyndat baterku i napajeni. Ve Vidni a za ni to udelal asi 8x za sebou. To jsem nikdy nevidel.
Bez mapy (jakekoliv) se snazime projet Viden podle ceduli. Koncime na nejake benzince. Je mi zima, takze si beru uschle tricko pres to, co mam na sobe. Uvedomuju si, ze jsem na sobe snad nikdy nemel dve stejna tricka s potiskem najednou. Proc volit mensi zlo? Pta se Cthulhu na mem tricku, ale nikdo v okoli tomu zjevne nerozumi.
Ackoliv pani na benzince neumi anglicky, ani cesky a my zase nemecky, dokazeme vysvetlit, ze chceme do Prahy. Popisuje nam cestu a ukazuje ji na mape. Zkousime to. Nepovedlo se.
Nesnasim dalnice. Kdyz clovek nekde blbe odboci, nemuze se otocit. Ale aspon se vetsinou povede sjet, dalnici nejak podjet, nebo nadjet a po nesmyslnych 10-30ti km se vratit. Ve Vidni je to jinak. Clovek sjede a je na dalsi dalnici. Sjede znovu a je na treti, ctvrte, pate dalnici. Autora by meli nakopat kamsi okovanou botou.
Druha benzinka. Jsem rozhodnut koupit si mapu Vidne, ale u regalu s mapami neni zadna cenovka. Pani za kasou neco resi s nejakymi dvema lidmi ... asi nefunguji platby kartou, ci co. Kamarad si jde ven zakourit. V cesky, nebo anglicky mluvici zemi uz bych se davno ozval, ze chci jenom koupit mapu, ale pri pokusu slozit odpovidajici nemeckou vetu zjistuji, ze z potrebych slov znam jen "Ich", takze jen stojim vyzyvave s mapou a penezenkou pred kasou jako kokot.
Kamarad se vraci z vajglpauzy. Uz jsem pekne nasranej. Par slov nemecky umi, taze se, jak se dostaneme do Prahy. Oba nam to ukazuji na mape a posilaji nas do Madarska. Pani ma smulu, mapu si nekoupim, mela mi ji prodat pred ctvrt hodinou.
Zkousime to znovu, ale nakonec koncime na jakesi dalnici vedouci na Linz. Tam jsem kdysi byl na kole, odtamtud je to do Prahy na sever, to bude dobre. Jenomze Linz je asi 170km, tam nam LPG nevystaci. Kamarad mezi rebooty ee studuje mapu. Pocitac se ani jednou nevzbouzi ze sleepu, pokazde bootujeme a jedeme cely fsck - opravdu prakticke, kdyz ho uspavame, aby se aspon trochu nabil. Je mozne, aby se behem jedne cesty posralo uplne vsechno?
Muzika nehraje, jsou asi tri rano a cela akce zacina byt ponekud nepohodlna. Stahuju si trochu okynko, abych neusnul. Zezadu se ozyva jeden z pasazeru, ze je mu zima. Chces bejt v teple a mrtvej, nebo v zime a zivej? ptam se. Zabal se do nejakeho spacaku, za tebou jich je dost.
Navigator zjistuje, ze bychom mohli odbocit na St Polten a pak nekam dal na sever. Zkousime to. Nekolikrat nam notebooka nabiha uplne na posledni chvili ... doslova v krizovatce. Pokracujeme pres nejaky Anusdorf a Drosofiladorf. Cesta je uzka, ze bychom meli problem vyhnout se protijedoucimu autobusu. Cekam, ze pristi obec bude Prdelsk.
Kamarad vypravi, jak na netu vyhral basnickou soutez v bordelu, ale nez dostal vyhru, tak si nasel holku, takze vyhru prenechal nejakemu svemu kamaradovi. Ja mu vysvetluju, jak funguje karburatorovy a vstrikovany LPG pohon. Hlavne se o necem bavit ... svita.
Zastavujeme za ucelem vykonani potreby navigatorem. Sedam si na jeho misto a snazim se zapnout ee, ktere uz asi 2km vytrvale ignoruje zapinaci tlacitko. V zaludku mam asi 5 redbullu, colu, nejakou jinou limonadu, placebocaj, susenky a nechutny grah s klobasom. Moc moc bublinek. Nechtene si trosku ukrkavam (to se obcas stane) a k tomu si trocku ublinknu primo do klavesnice ee (to se mi jedne nikdy nestalo ... rozhodne ne za strizliva). Pocitac se zapina a nabiha. To tam davaji senzory zvratku, nebo co? Vzpominam si na konec jedne pisne ...
Tesne pred hranicemi vidime ceduli na Jihlavu. Super! Neraduj se, ta bude posledni az do Jihlavy ... mel pravdu.
Hura, jsme v Cechach, skoro doma. Tady uz sezeneme i plyn. Nerikej hop, dokud te nepreskocili. Za par kilometru plyn dochazi. Vic, nez 322km se na toroidni bombu dojet neda. Po chvili je benzinka. Na benzin to nedrzi volnobeh, optimum je 60-70km/h na trojku, 90-100 na ctyrku, takze se s tim nejede nejlepe. Ptam se na LPG - nemame, ale smerem na Jihlavu o 7km dal maji. Pohoda.
Stavim u stojanu, montuju redukci ... a plnici pistole nejde vyndat. Ptam se uvnitr ... nefunguje. Kde je nejaka jina benzinka s LPG? Nevime. Jdu na hajzl. Svetlo nesviti. Pak nejde splachnout. Jsa technikem a odvazlivcem zarovem, cpu prsty do diry v nadrzce a splachuju primym zatlacenim na vhodnou cast mechanismu. Odhaduji, ze do vecera bude misa plna po prkynko, protoze zkusenosti s rozebiranim splachovadel nema - obavam se - kazdy. Co vsechno jeste na teto benzince nefunguje se bojim zjistovat. Odjizdime.
Po asi pul kolometru si uvedomuju, ze jsem nechal nastoubovanou redukci, tak si ji jdu vzit do kabiny. Na obzoru se objevuje vrak skody 100, nebo 1000. Tomu ujizdim i na benzin zcela s prehledem.
Natankovat se nam dari az na D1. Tam aspon dostavam sprdana za to, ze jsem si sam nasadil pistoli a pak se sel zeptat, kde je vypinac. A ze pry na to nemam skoleni. Bez pouziti neslusnych vyrazu (coz me po temer 23 hodinach rizeni stoji hodne premahani) posilam pani do prdele, ze si tankuju vzdycky sam, jenom v Chorvatsku je obsluha u auta driv, nez clovek najde cudlik (zatimco ji trvalo asi 5 minut, nez vylezla z benzinky i kdyz jsem si tam pro ni dosel). Pry je to soukrome, nepatri to k benzince a nakonec mi ani neda paragon (ty si normalne neberu, ale na tehle ceste jsem ne schovaval kvuli vyuctovani). A skoleni mam. Abychom si nemysleli, ze z toho vyjedeme nejak v pohode, musime benzinku opustit pres skupinu der hlubokych asi 15cm a zhruba metr v prumeru. Klickuju, co se da, ale nelikviduju napravy spise tim, ze jen jemne solicham spojku pri rychlosti pomalejsi, nez krokem, nez tim, ze by slo vybrat nejakou akceptovatelnou trasu.
Najizdime opet na prisernou D1 a pritelkyni prichazi sms, ze druhe auto dorazilo a vybaluji veci. Coze? My jsme 99km od Prahy, zabloudili jsme, byli jsme asi hodinu za nimi, jeli jsme pres Drosofiladorf a oni na nas udelali jenom 100km? Neuveritelne absurdni. Dodatecne se ukazuje, ze sms cestovala asi 2 hodiny.
Hudba nehraje, dochlazovani moc nepomaha ... zrychluji. Neni to ani zdaleka tak kriticke, jako pred tydnem u Splitu, ale preci jen tim zvysim pocet podnetu a nebudu mit tendenci ztracet pozornost, takze se nebudu muset vycerpavat jejim aktivnim udrzovanim. Pripadam si, jako kdybych ridil jen nejakych 6-8 hodin - pohoda. Zada, ani nic takoveho me neboli, sedacky Warana jsou pohodlne. Jenom mam kocovinu z toho, ze je rano. Okolo 100km/h se zacina klepat volant. WTF co to zase je? Asi homokinetak. Dalnice je priserna, ale levy pruh o neco mene, takze to prasacky valim 120-130 v levem a jen kdyz se za mnou nekdo objevi, tak prejizdim do praveho, abych ho pustil. Uz chapu, proc lidi nechteji do praveho - to neni tim, ze by Cesti ridici byli prasata, ale ze Ceske dalnice jsou totalni sajzdrek.
Uvedomuji si, ze podobne - i kdyz jeste za tmy - jsme se vraceli po D1 prede dvema roky ze Slovenska dvoutaktnim Warburgem 353 a hnal jsem to 130 uplne v pohode - nic se neklepalo, rizeni bylo klidne ... akorat ten priserny povrch. V tom ctyrtaktu se bojim jet vic, nez tech 130. Ctyrtaktni Wartburg je taky pekny sajzdrek ... ale jezdi na LPG (coz je doslova a do pismene jeho jedina vyhoda oproti dvoutaktnimu).
Po 24 hodinach jizdy dojizdime do Prahy, s vytocenou dvojkou projizdime nesmyslne padesatky na magistrale (radsi ctyricet pro pripad, ze tam bude nejaky vypatlanec s radarem, jehoz chyba je +-3km/h ve vf casti a +-1km/h v nf casti), rozvazim kamarady domu a po 24 hodinach rizeni vypinam motor, bereme domu nejdulezitejsi veci (elektroniku a potraviny, ktere by shnily) a jdeme spat.
Prezili jsme!
Po ceste shorely 2 220V zdroje, nabijecka, castecne odesel notebook (a pote se sam zazracne spravil), meli jsme problem s kolem a homokinetakem, problem s olejem ve fagocytu a s vynechavanim motoru tamtez, rozbili jsme konev na caj ... vypada jako zazrak, ze jsme dokazali neznicit apon neco.
Na pristi podobnou akci beru 2x zalohovanou muziku a navigaci a aspon 3 220V zdroje.
Kyknosovy fotky
Pavlovy fotky
Kyknosuv text
Lencin text - hledejte retezec 'po květen 17, 2010 6:43 pm'
Vilemovy fotky
-----------------------------------------------
Poznamka: